Počítače
Astronomie
Geo...
Fyzika
Chemie
Biologie
Historie
Lingvistika
Psychologie
Knihy
Perličky
Komentáře
Ankety
DNA počítače
Kvantové počítače
Počítače pro vědu
Počítače ve vesmíru
Genetické programování
Evoluční biologie
Genetika
Dějiny zemědělství a kuchařství
Antika
Psychoanalýza
Slovník pojmů
Vědci
Nanotechnologie a roboti
Distribuované počítání
Seznamy linků
Strunová teorie
Chcete publikovat oznámení týkající se vědy?
Chcete upozornit na vědecký software?
Chcete propagovat vědecké webové stránky?
Publikovat vlastní diplomové práce, články apod.?
Nabídnout vlastní aplikace z oblasti vědy?
Podrobnosti zde
Vaše návrhy, příspěvky, poznámky, připomínky... piště na adresu pavel_houser@idg.cz
Computerworld
Linuxworld
Business World
PC World
GameStar
 |
|
Podivná symetrie: Když splyne číslo a jeho převrácená hodnota
31.07.2001 - Problémem kvantové fyziky je chvíle, kdy se do dostane do ultramikroskopickýchrozměrů fyzikálních veličin, do světa kolem Planckovy konstanty. Prostor se drobí, v rovnicích začínají vyskakovat nekonečna a z vlnových funkcí (tedy pravděpodobností určitých jevů, například výskytů částic) náhle vyplývají pravděpodobnosti menší než nula nebo vyšší než sto procent. Elegantní řešení nabízí teorie superstrun. Číslo a jeho převrácená hodnota je v podání těchto koncepcí za určitých okolností vlastně totožné.
Obecná teorie relativity stojí na Riemannově geometrii, která na základě rozboru vlastností prostoru definuje především míru a charakter jeho zakřivení. V rámci teorie superstrun jsou ovšem nejmenší jednotky nikoliv bodové, ale spíše jednorozměrné (jde právě o ty smyčky/struny). Z toho vyplývá hodně zásadních závěrů pro kosmologii: Vesmír složený ze strun se nikdy nemohl při velkém třesku zrodit ze skutečného bodu (singularity) a ani se do tohoto stavu nemůže vrátit při eventuálním velkém krachu. Brian Greene v Elegantním vesmíru dokazuje, že velikost vesmíru nikdy nemůže být menší než je tzv. Planckova délka.
To však není zdaleka nejparadoxnějším závěrem, ke kterému Greene dospívá. Co se týče vzdáleností, ať už se jedná o délku navinuté struny nebo o velikost celého vesmíru, neexistuje údajně žádný způsob, jak od sebe odlišit vzdálenost a její převrácenou hodnotu. Vysvětlení celého jevu je dosti složité (argumentujese navíjecími a vibračními energiemi jednotlivých strun), zajímavé však na něm je, že
- v praxi změříme vždy větší hodnotu
- tímto způsobem se vlastně dokážeme obejít problém vzdáleností menších než Planckova délka, protože změříme v takovém případě onu "korektní" převrácenou hodnotu. Díky našemu pojetí symetrie se nám tedy podaří se od Planckovy délky jaksi "odrazit" a uchovat matematický aparát kvantové fyzikyv konzistentním stavu.
Pavel Houser
Verze pro tisk
|
|
|